Výskyt: Střední afrika (Senegal, Súdán, ...)
Délka života: průměrně cca 6 let, v přírodě však pouze 2 až 4 roky (zejména kvůli predátorům, chorobám a častou příčinou úmrtí v přírodě je i sucho).
Pokud se o ježka dobře staráte, v domácnosti se může dožít až 8 - 10 let (pokud ho však zanedbáváte může odejít do věčných savan už i po 3 letech). Pro srovnání věku: zhruba 10 letý ježek je podobně ojedinělý jako 100 letý člověk.
Rozměry: Délka 17 - 23 cm, ocásek 2 až 4 cm
Běžná hmotnost: 250 až 550 gramů
Popis: V přírodě mají ježci bielobruchý většinou bílé břicho i čenich. Tmavá "maska" je v přírodě spíše rarita. Tělo mají pokryté ostny, které jsou na začátku a na koncích bílé a uprostřed černé nebo hnědé. Přirozeným zbarvením vyskytujícím se v přírodě je i mléčná a béžová barva ostnů. Africký ježci jsou ve srovnání s evropskými menší a lehčí. Liší se také počtem zubů a prstů na zadních nohách.
Způsob života Ježka Bielobruchého ve volné přírodě: Ježek žije zejména v savanách, lesních porostech, ale také v blízkosti lidských obydlí. Ježek přes den většinou spí ve svém úkrytu a ven vylézá za potravou až v noci, přičemž často projde i několik kilometrů. Zrak mají poměrně slabý, ale o to více mají vyvinutý čich. V případě nebezpečí Fucinu a prskají, stočí se do klubíčka, přičemž v tomto stavu dokáží i mírně nadskakovat, což může nevědomému predátorovi zasadit bolestivé píchnutí (bodliny se však neuvolní). Ježci žijí samotářsky, ale nevyznačují si své teritoria. Protože teplota v jejich přirozeném prostředí neklesá pod 18 ° C, běžně neupadají do zimního spánku.
Potrava: Jejich hlavní potravu tvoří červíci, housenky, hmyz, slimáky, kobylky, ale mohou se živit i drobnými obratlovci, vajíčky, semínky a houbami.
Pohlavní dospělost: Ježci pohlavně dospívají již po 10 týdnech, ale v tomto věku ještě nejsou připraveni starat se o potomstvo. O něj jsou schopni začít se starat až po dovršení 5 - 8 měsíce.
Počet mláďat: 1 - 8, průměrně se však rodí 2 - 5 mláďat
Ježek jako domácí zvířátko: Nejčastější druhy ježků chovaných v domácnosti jsou: ježek bielobruchý (Atelerix albiventris), ježek alžírský (Atelerix algirus) a jejich kombinace (většinou při chovném označení ježka za ježka bielobruchého jde právě o kombinaci ježka bielobruchého s ježkem alžírským). Také se zvyknou chovat i Egyptský ušatý ježek (Hemiechinus auritus auritus) a Indický ušatý ježek (Hemiechinus collaris). Zdomácnění ježků začalo v 80. letech 20. století. Od té doby as již vyšlechtěno množství různobarevných kombinací mezi které patří albín, tak skvrnitý ježci tzv. pinto. Křížením Ježka bielobruchého s Ježkem alžírským vznikl Ježek africký bielobruchý Genetika obou původních ježky však zůstala a tak se při chovu z času na čas objeví ještě původní forma ježka alžírského, nebo bielobruchého. Rozeznat, zda se opravdu jedná o původní formu je však poměrně složité, ale jsou jisté typické znaky pomocí kterých je to možné.
